O useklé hlavě a pomazánkovém máslu

Dnes ráno jsem byl opět vytočen. Vím, že nejsem vrcholný politik, vlastně nejsem žádný politik, politice nerozumím a rozumnět nechci. Vím jediné, Evropská unie mi leze na nervy.

Jako první dnešní ranní zprávu jsem si četl o dívce, která odmítla dělat prostitutku, tak jí usekli hlavu. Jako druhou zprávu jsem četl o tom, jak se nám eurokomisaři snaží zakázat název "Pomazánkové máslo".
Vím, že každý úřad se zabývá svým vlastním oborem, předchází se tak obdobě Babylonu a zmatení úřadů. Nevím ale, za jakým účelem byl zřízen institut vědomého štvaní lidí! Proboha, to vážně nemá EU na práci nic důležitějšího, než se šťárat v názvech a složení potravin, které svou tradicí dalece přesahují rámec EU? Támhle se sekají hlavy, tady se zakazuje název Pomazánkové máslo, protože nemá obsah mléčného tuku nad 80%. Támhle se střílí do žen a dětí, EU zakazuje domácí zabíjačky. Támhle se testují zbraně hromadného ničení, EU zjišťuje, jestli kmínový chléb obsahuje správné množství kmínu.

Europoslanci a komisaři berou za své setrvání ve funkci bez nutnosti odvádět adekvátní práci nehorázné částky, v zemích Islámu neberou nic a sekají si hlavy. Možná, kdyby se tyto neadekvátně použité peníze rozložili do pozvolného, ale účinného boje právě s tímto nešvarem zvaným Právo Šaría, bylo by na světě o pár mrtvých méně a o pár veselých žijících více.

Z mého úzkoprsého a černobílého pohledu bych to viděl takto:

"Přestaňte se vrtat ve volovinách, nechte nám naše tradice a běžte řešit skutečně důležité problémy. Uvědomte si, že Islám se rozrůstá a jednou bude právoplatnou součástí naší společnosti víc, než nám všem bude milé!"

Jistě mnoho z Vás namítne, že nemohu srovnávat odbor zemědělství a potravin s odborem pro lidská práva a boj s nábožesnkými zločiny a podobně (netuším, kdo se tím zabývá a je mi jedno, že to nevím, jen doufám, že se tím někdo zabývá). Nemohu, ale přestože se události za posledních pár let změnily, vnímám to ze svého pohledu jen jako bodnutí do vosího hnízda.

Je to jen další můj výkřik do zdi a já se obávám, že těchto výkřiků bude přibývat. Jednoho krásného dne se tato zeď zboří. Doufám.
LV