Uprchnout, krást, zabíjet?

Dlouho jsem přemýšlel, jestli něco napsat k současné situaci v naší milované zemi. Například téma uprchlíků (velice populární téma). Ze všech médií jsem pozvolna masírován tak, anebo tak.

Jak se komu zrovna hodí. Za vším je buď Putin nebo Obama, Merkelová je prý odepsaná…tak trochu Kocourkov. 

Faktem je, že naší republiky, až na pár příhraničních vyjímek, se krize nijak výrazně nedotkla. Přesto už nějaký ten milion zmizel neznámo kam, bez toho, aniž by hrozilo nějaké nebezpečí nebo z toho cokoliv vyplynulo. Zírám na evropská čísla a kroutím havou.

Jsem laik. Nepídím se po přesných číslech, věřím “hlavám pomazaným”, stejně by jako zdroj informací posloužily noviny a internet, takže jsem na stejné adrese. 

Píšou a hlásají:

Valí se sem miliony uprchlíků, v ČR zůstat nechtějí, ve Švédsku pohrdají jídlem, mají mobilní telefony, prodávají manželky, jsou to teroristé…mohl bych pokračovat. Ze své novinářské praxe vím, že titulek snese všechno a bohužel také vím, že 80% čtenářů mu věří a rozhoduje se, zda číst nebo ne. Také vím, že někdo jen přeletí noviny a z titulků si vytvoří názor. Článek přečte jen asi 40% lidí. Smutné…

Také jsem si všiml, že s teroristickým útokem v Paříži absolutně utichl rozruch kolem uprchlické krize. Terorismus se dostal na přední stránky novin a vytlačil umělou solidaritu s nečím, co nikdo nechce. KINDERVAJÍČKO po německu a nebo MATRIOŠKU po rusku. Kultura v kultuře, chcete-li. Národ v národu. Populace v populaci. 

V hlavě mi proběhla velká spousta jednoduchých myšlenkových pochodů - proč se to děje, kdo to řídí, máme přeci nějakou historii, máme hrdost léta budovanou, máme poklady a pohádky, máme příběhy o spasení, máme hodně společného, máme Karla IV, i s Turky jsme bojovali, máme toho za sebou hodně. Předpokládám, že naši slavní politici na těch nejvyšších postech mají alespoň střední školu. Musejí mít. Není přeci možné, aby na českou či evropskou historii zapomněli. Aby hodili za hlavu všechna ta velká jména jako Hus, Chelčický, Borovský, Masaryk a další a další… 

A právě z těchto všech článků jsem si utvořil mozaiku. 

Neobjevil jsem žádný vesmír, nejsem žádný intelektuál s motýlkem, problém se dotýká mne a mé rodiny a velice mne uráží, a pohoršuje, že celá ta velká sametová revoluce byla vlastně k ničemu. 

Opravdová svoboda totiž neexistuje. Pořád nám ji někdo bere, pořád nám někdo něco diktuje. A co je horší, straší nás a vyhrožují. A protože se lidé přestali bát ekonomických postihů (našli se lidé a firmy s pomocnou rukou a začalo se skutečně žít téměř blaze), pohrozili nám tím nejhorším možným…svatou válkou. Tím, čeho se svět obával, obává a obávat bude. Ženou na nás uprchlíky abychom se báli, snaží se vyvolat střet náboženství, ve zprávách četeme o jaderném ozbrojování, do toho nás naše vláda žene do ekonomického rohu, ze všech stran je na nás, obyčejné lidi, kladen nějaký ten požadavek, mezi kterými se téměř jistě skrývá alespoň jeden nesplnitelný, který nejspíš způsobí alespoň katastrofické následky. 

Nejsmutnější je, že za vším tímto jsou jen peníze, moc a statky…

 

Nikdy jsem se necítil tak slabý, plním rozkazy, plním úkoly, splňuji podmínky…